Sousedé

Praha 1 se vylidňuje, stárne a stále víc se mění ve skanzen, ve kterém místní nedobrovolně hrají hlavní roli. Věřím, že když do rozhodování víc zapojíme lidi, pro které je Praha 1 skutečným domovem, můžeme z ní znovu tvořit krásné místo pro normální život. Právě na tom stojí občanská shromáždění, z nichž vzešla i kandidátka Rozhodujme společně.

Chci vrátit Praze 1 její hlavní smysl: aby byla místem pro normální život. Potřebujeme chránit bydlení, podporovat rodiny a vytvářet podmínky, aby tu lidé mohli důstojně zestárnout. Mým snem je mezigenerační komunitní dům, který propojí seniory, děti a sousedská setkávání. Chci bezpečnější okolí škol, přístupný veřejný prostor i radnici, kde jsou vítány i děti, senioři a lidé s omezenou mobilitou. A dopravu, která omezuje tranzit a dává přednost těm, kdo v centru bydlí nebo zde něco skutečně potřebují.

Prahu 1 jsem milovala od dětství. Když se manžel před více než 20 lety stal poradcem v České národní bance, přestěhovali jsme se do služebního bytu na Senovážném náměstí. Později jsme bydleli na Národní třídě a dnes bydlíme přímo u Čertovky. Naše děti tu chodily do školek, škol i do skauta. Máme tu přátele i oblíbená místa. Prahu 1 proto nevnímám jen jako krásné historické centrum, ale hlavně jako domov, kde se má dát normálně bydlet, vychovávat děti, potkávat sousedy a zestárnout. Právě proto mi tolik záleží na tom, aby zůstala živou čtvrtí pro své obyvatele, ne jen místem, kterým ostatní procházejí.

S manželem Jurou, ekonomem, který má vedle čísel slabost pro hudbu a nové technologie, máme tři děti. Založila jsem BabyKlokánky na podporu rodin předčasně narozených a nemocných dětí a později spolunapsala knihu Bonding – porodní radost. Máme tři kočky, miluju plavání, vodu a přírodu a baví mě nové technologie, hlavně umělá inteligence a možnosti, které může lidem otevřít.

Nejvíc mě trápí, že Prahu – a Prahu 1 obzvlášť – jsme dostali předanou jako bohatství, a většina se ji dnes snaží hlavně drancovat. Bereme hodně a vracíme jen to, co se musí. Nejlíp je to vidět na opadaných fasádách a na chodnících: výmoly se zaplácnou tak akorát, aby se neřeklo.

V praxi držím technické a organizační zázemí iniciativy: starám se o web, odpovídám na e-maily, dělám grafiku, vedu workshopy, píšu scénáře a zápisy, facilituju a organizuju setkání. Je to práce, kterou není vidět – a přesně proto ji někdo dělat musí.

Patřím k těm mladším v iniciativě a nemyslím si, že dnešní zastupitelská demokracie je dokonalá. Populismus a roky nesplněných slibů udělaly svoje. V občanských shromážděních vidím způsob, jak hledat shodu na základě poučení – politika je služba lidem, ne výhled ze slonovinové věže, ve které jich spousta zůstává.

Mimo projekt sportuju a věnuju se umělé inteligenci, IT a projektovému řízení.

Nikola je členkou Volt Česko a profesí softwarová vývojářka. Chce prosadit lepší dostupnost bydlení – na Praze 1 ubývá trvale bydlících obyvatel a naopak se rozmáhá Airbnb. Město má ale sloužit k bydlení, ne fungovat jako hotel.

Dalším problémem je přetížená doprava v centru Prahy, kvůli které rezidenti obtížně hledají parkování v místě svého bydliště. V neposlední řadě je třeba zastavit úbytek prodejen potravin a základních služeb pro místní občany, které nahrazují obchody cílené na turisty.

Mgr. Jan Eisenreich je advokát a zakládající partner advokátní kanceláře Eisenreich & Partners, specializující se zejména na insolvenční a finanční právo, investice, cenné papíry, M&A a řešení komplexních věřitelských a podnikových situací. V právní praxi se více než deset let věnuje mimo jiné zastupování věřitelů a investorů, restrukturalizacím a sporům souvisejícím s finančním trhem.

Výraznou součástí jeho profesního působení je také oblast sportovní integrity. V letech 2021–2024 působil jako předseda Etické komise Fotbalové asociace České republiky (FAČR), která se v tomto období zabývala mimo jiné rozsáhlými disciplinárními kauzami navazujícími na korupční aféru kolem Romana Berbra a problematikou manipulace fotbalových utkání.

Ve své další profesní činnosti se dlouhodobě zabývá také ochranou práv investorů a věřitelů na českém investičním trhu a podílel se na vzniku Asociace pro transparentnost investičního trhu. Jeho praxe propojuje právní expertizu s ekonomickým a transakčním pohledem na krizové situace podniků, financování a správu problémových aktiv.

Pro senátora Marka Hilšera připravoval návrh zákona o regulaci krátkodobého ubytování, který by obcím umožnil nastavit vlastní pravidla – omezit počet dní, vymezit, co se pronajímat smí – a reálně je vymáhat. Přesně tuto zákonnou změnu má kandidátka v programu.

Posledních deset let se pohybuji ve veřejné správě na pozici projektové manažerky systémových projektů zaměřených na sociální oblast. Cílovou skupinou těchto projektů jsou obce a města, pro která jsou mimo jiné připravovány a konzultovány strategické plány a nastavována lokální partnerství.

Postupem času vidím smysl především v projektech komunitních – měnit to, co je v přímém dosahu tam, kde člověk žije. Chci aktivně přispět k tomu, aby se Praha 1 stala místem, kde se dobře žije především jejím obyvatelům. Věřím, že změna je možná, pokud se na ní začne pracovat systematicky a s jasnou vizí.

Praha 1, konkrétně Staré Město a Malá Strana, se v posledních letech intenzivně proměňuje, bohužel ne vždy k lepšímu. Mizí obchody, které sloužily místním, a nahrazují je turistické atrakce typu „trdelníky, konopí" a jiné. Ztrácí se občanská vybavenost. Overturismus zahlcuje ulice a zároveň roste počet lidí bez domova, kteří se koncentrují právě v centru města.

Za jeden z problémů Prahy 1 považuji navenek nejasné rozdělení kompetencí mezi městskou částí a Magistrátem hlavního města Prahy – není snadno dohledatelné, kdo za co na území Prahy 1 odpovídá, zda magistrát, nebo městská část. Například v Úvoze je již několik let uschlá alej bez odpovídající obnovy.

Chtěla bych proto usilovat o jasnější, čitelné vymezení kompetencí a odpovědností mezi magistrátem a městskou částí, aby tyto informace byly snadno dohledatelné a problémy se podle toho, kam spadají, začaly systematicky řešit krok za krokem.

Na Praze 1 žiji 26 let, nejdříve na Hradčanech a následně na Malé Straně. Měla jsem a mám to štěstí, že zde i pracuji. Praha 1 mi přirostla k srdci a záleží mi na tom, jak se zde žije a bude žít za deset, dvacet i třicet let.

Vystudovala jsem obor Management a hospodaření ve veřejné správě a dlouhodobě se věnuji projektovému managementu a práci ve veřejné správě. Ve volném čase ráda chodím na výstavy a koncerty, zajímám se o celostní medicínu. Ve spolupráci s nakladatelstvím Mladá Fronta Dnes jsem vydala knihu Jmelí a léčba rakoviny. Baví mě propojovat různé pohledy na svět. Učení nových věcí je pro mě radostí i přirozenou součástí života.

Chci změnit podmínky pro bydlení – udělat z Prahy 1 ještě atraktivnější místo pro život, než jsou okolní části, protože naši předkové nám krásná místa předali. Tím se vrátí podnikatelé, kteří neslouží jen turistům, a turistům ukážeme, jak skvěle se na Praze 1 dá žít.

Občanem Prahy 1 jsem od počátku nového století, přes dvacet let. Pravidelně se do Štěpánské vracím. Místo pro bydlení to je, ale celoročně to za současného stavu prostředí – vzduch, doprava, klid – bohužel vydržet není možné. Rád bych se sem i s rodinou vrátil.

Narodil jsem se v Liberci, v osmnácti letech mě přitáhla Praha a už jsem zůstal. Mám tři děti, podnikám a věnuji se neziskovému sektoru (JCI) v oblasti aktivního občanství.

Krátkodobé pronájmy mě z Prahy 1 samy vytlačily a zároveň to prostředí znám zevnitř. Právě proto vím, že hostitelé nejsou jeden druh člověka: jsou mezi nimi bezohlední, kterým je jedno, jak se v domě žije, a jsou mezi nimi ti, kdo to dělají poctivě a s respektem k sousedům. Ty druhé chci hájit. Turista není nepřítel – nepřítelem je bezohlednost a pravidla, která se nevymáhají.

Chci, aby se Praha 1 stala opět městem pro život místních obyvatel, a ne prostorem, který se podřizuje jen zájmům turistického byznysu. Po zkušenostech s vlastní osobní komunikací při řešení problémů naší městské části s místní samosprávou a na základě rozhovorů s podobně smýšlejícími spoluobčany Prahy 1 bych chtěla přispět k tomu, aby se nám v Praze lépe žilo.

Chci všemi možnými prostředky podporovat fungování městské části tak, aby vycházela vstříc především místním občanům, a nejen turistům. Přestože jsou takové možnosti dnes již značně omezené, chci v této věci navázat spolupráci s městskými částmi, které pociťují stejné problémy (krátkodobé ubytování, úbytek trvale bydlících obyvatel, ztráta bytového fondu, obchodní síť, doprava), a vytvářet společně tlak na magistrát hl. m. Prahy. Využít chci v tomto směru i zkušeností evropských měst, která trpí dopady overturismu, včetně možných benefitů pro místní obyvatele.

Praha 1 je místem, kde trvale bydlím téměř 40 let a velmi si toho vážím. Mohu tak porovnávat kladné i záporné změny, kterými město za tu dobu prošlo. Některé skutečnosti společenského vývoje a chybějící přísnější regulace v nejrůznějších oblastech stále více ovlivňují podobu města, což zastiňuje jeho unikátní historickou hodnotu a krásu a nakonec negativně působí i na jeho vnímání ze strany turistů. Již nyní slyším názor, že Prahu 1 stihl stejný osud jako mnohá turisticky zaměřená města – hotely, úbytek rezidentů, znaky, že se v Praze 1 již nebydlí.

Prostředí, ve kterém žiju a bydlím, má vliv na to, že mám ráda památky a ráda je navštěvuji. Historickou hodnotu, ale i moderní vývoj dokážu ocenit v městském prostředí u nás i v zahraničí. Protože profesně působím v náročném technickém oboru a mám za sebou koordinaci složitých projektů, není mi cizí pokrok ani konstruktivní přístup k řešení úkolů. Moje rodina má kořeny na venkově, a proto mi, myslím, nechybí ani ten pověstný selský rozum, který často bývá nejlepší cestou k dosažení cíle.

Moji přátelé nazývají můj byt oázou klidu uprostřed chaosu. Jungmannova ulice přitom byla ještě před deseti lety ulicí klidnou a vždycky, když jsem vystupoval z metra na Jungmannovo náměstí, cítil jsem se doma. Je to přece centrum, v centru je živo, a kdo chce klid, má se odstěhovat. Myslím si, že tak to být nemá.

Když se z bytů dělají ubytovny, berou lidem možnost bydlet v centru. Viděl jsem byty, kde je na dvě místnosti dvanáct postelí. Původní obyvatelé se buď odstěhují, nebo mlčí, a s nimi mizí i obchody a kavárny. Jen v mé ulici se za posledních deset let z řeznictví stal tatérský salon, z rybárny kebab, pekařství zmizelo a večerky změnily sortiment na suvenýry a alkohol.

Pokud umožníme, aby se turisté dál ubytovávali v bytech, ztratíme místní obyvatele, kteří by ještě měli sílu celou věc zvrátit. A jak jsem zaslechl z úst dvou kolemjdoucích studentů: „Kámo, ale Kafka by takovou sochu actually nechtěl.“

Přála bych si čistou Vltavu a Občanskou plovárnu jako živé koupací místo pro místní obyvatele. Chci více zeleně, cyklostezek a kvalitního veřejného prostoru, méně aut a plynulejší MHD. Ráda bych, aby na Praze 1 bylo více sousedských vztahů a méně přetížení turismem. Velmi mi záleží na Petříně, jeho klidných zákoutích, lavičkách a místech, kde mohou nerušeně žít lidé i volně žijící živočichové. Důležitá je pro mě také dostupná občanská vybavenost.

Na Hradčanech žiji od narození. Vyrůstala jsem na hřišti Nového Světa, na nádvořích Pražského hradu a v petřínských zahradách, které dodnes považuji za svá srdeční místa. Praha 1 je můj domov a místo, ke kterému mám hluboký vztah. Proto mi záleží na tom, aby si zachovala svůj jedinečný charakter a byla příjemným místem k životu i pro další generace.

Harmonie, klid a příroda. Kolo, dračí lodě, plavání, tanec a kompostování. Jsem přesvědčená, že i velké město může být místem, kde se dobře žije lidem i přírodě.

Pamatuji si období covidové epidemie; město jako by se nadechlo. Mluvilo se o něm potom jako o příležitosti k novému začátku. Nestalo se ale vůbec nic. Řada aktivit, které se v centru prosazují, je založena na porušování pravidel a ignorování života rezidentů. Právo, řád a rovnováha jsou témata, k jejichž řešení bych chtěla přispět.

Praha 1 je můj domov, na Josefově žije naše rodina od roku 1964. V současnosti tu bydlíme s dcerou – studentkou. Mojí velkou láskou je les a příroda, což je trochu paradox vzhledem k tomu, že žiji celý život v Praze.

Hlavní problém, který bych chtěl změnit, je Airbnb, které způsobuje velké těžkosti obyvatelům Prahy 1. Trápí mě také hodně rozkopaných ulic a noční hluk.

Můj vztah k Praze 1 je celoživotní – od narození do současné doby. Narodil jsem se tady, chodil do ZŠ, následně na SPŠE Na Příkopech, a po ukončení jsem nastoupil do zaměstnání v Bytovém podniku Prahy 1, kde jsem zůstal až do odchodu do penze.

Mám tři dcery a pět vnoučat, které odmítly bydlení v Praze 1. Hrál jsem 1. ligu volejbalu za Spartu Praha a později jsem vystudoval trenérskou školu při FTVS, abych mohl být 1. trenérem extraligového volejbalového týmu žen Slavia Praha IPS a následně B týmu národního družstva Československa. Při této činnosti se nám povedlo získat 2. místo v Evropském poháru za Italkami. Pak jsem musel s trénováním skončit, protože to nešlo skloubit se zaměstnáním. Mým současným největším koníčkem je zahrada, kterou jsem zdědil po rodičích. Zde tvrdě pracuji od slunka do noci.

Nestačí mi jen nadávat na věci, které nefungují. Chci se pokusit něco konkrétně změnit a přispět zkušeností ekonoma a člověka zajímajícího se o politiku. A také mi záleží na tom, jak bude Praha 1 vypadat za pár let.

Chci, aby Praha 1 byla především místem pro život, ne jen kulisou pro turisty. Nejvíc mě trápí úbytek běžného bydlení a bytů, které místo sousedů každý den střídají krátkodobí návštěvníci. Praha 1 potřebuje vrátit byty k bydlení a udržet v centru normální městský život.

Na Praze 1 bydlím od roku 1998, jen s několikaletou přestávkou. Narodil jsem se v Bratislavě, kde jsem prožil prvních 27 let, ale většinu dospělého života už je mým domovem Praha 1. Za více než čtvrt století jsem měl možnost sledovat, jak se mění, v dobrém i ve špatném.

Baví mě ekonomie, nové technologie a hudba. Ve volném čase si hraju s umělou inteligencí a skládám s její pomocí hudbu. A pořád mě fascinuje, jak rychle se svět kolem nás mění.

Jakožto obyvatelka Prahy 1 pociťuji problémy, které zde jsou a přetrvávají. Myslím, že má smysl zapojovat se do dění ve svém místě bydliště, a vidím šanci něco změnit k lepšímu, proto do toho jdu. Na Praze 1 bydlím celý život. Myslím, že centrum jako takové je hezké. Přála bych si, aby bylo příjemnější pro život stálých obyvatel.

Trápí mě rušení nočního klidu způsobené hlučnými auty, která jezdí po centru, a pak alkoturismus a s tím opět spojený nepořádek a hluk. Vadí mi také to, že některé podniky mají jako reklamu auto, které stojí pořád na jednom místě a tím zabírá parkovací místo určené pro obyvatele. Chtěla bych, aby byly zavedeny takové vyhlášky, které tyto nežádoucí jevy eliminují nebo alespoň zredukují.

V současnosti dokončuji bakalářské studium adiktologie. Mám ráda umění, v Praze chodím na výstavy nebo do divadla, případně do kina. O víkendech jezdím na chatu do přírody, tam chodím do lesa na procházky s pejskem. Zajímám se o ekologii. Ve volném čase sbírám odpadky v jedné nejmenované chráněné krajinné oblasti.

Jsem projektový manažer a podnikatel. Profesně se pohybuji v prostředí, kde nestačí mít jen dobrý nápad – je potřeba umět naplánovat další kroky, nést za ně odpovědnost a dotáhnout projekt do skutečného výsledku.

Právě tento praktický pohled bych chtěl přinést také do práce pro Prahu 1. Ve veřejném prostoru vzniká řada strategií, plánů a záměrů, ale pro občana je nakonec nejdůležitější to, zda se slíbená změna opravdu uskuteční.

K Praze 1 mám velmi silný vztah – bydlím přímo v centru na Na Příkopě a Staré Město je pro mě domovem i místem, kde rozvíjím své podnikatelské aktivity. Znám denní rytmus této čtvrti a vnímám ji jako místo s obrovským potenciálem, které si zaslouží zodpovědnou péči.

Do kandidatury jdu, protože mě nebaví jen pasivně přihlížet. Jako projektový manažer a podnikatel jsem zvyklý na to, že záměr je jen začátek – klíčové je umět ho dotáhnout do výsledku. Chci do práce pro naši městskou část vnést pragmatický přístup, efektivní plánování a odpovědnost, na které jsem zvyklý z profesního života.

Rád bych zlepšil komunikaci úřadu s občany a místními podnikateli, aby nebyla jen formální, ale skutečně konstruktivní. Chci se zasadit o to, aby projekty, které se plánují, měly jasný harmonogram a reálný dopad.

Zachovat chci jedinečnou atmosféru historického centra, kterou musíme chránit tak, aby Praha 1 zůstala místem, kde se dobře žije místním, nejen turistům.

Mám zkušenost s vedením kulturní instituce a správou historického objektu. Jako ředitelka Chvalského zámku jsem odpovídala nejen za jeho kulturní program a vztah k veřejnosti, ale také za ekonomickou, technickou, provozní, majetkovou, personální a organizační správu instituce.

Taková práce člověka učí spojovat dvě věci, které se někdy zbytečně oddělují: citlivý vztah ke kulturnímu a historickému dědictví a schopnost zajistit, aby instituce dobře fungovala i po praktické stránce.

Kromě vnímání potřeb obyvatel městské části Prahy 1 zároveň cítím znepokojení nad upřednostňováním našeho životního prostoru ve prospěch ekonomického zisku z turistického ruchu na úkor nás, místních rezidentů. Tento přístup je třeba narovnat a vrátit město svým obyvatelům. Vnímám nutnost připomenout návštěvníkům našeho města, že i zde je třeba zachovávat principy slušného a ohleduplného chování.

Občanská angažovanost je dnes jedinou možností, jak překonat setrvalý nezájem komunální politiky o problémy rezidentů. V místě svého bydliště chci zase potkávat sousedy. Chci navrátit veřejný prostor historického centra veřejnosti, chci ho funkčně i esteticky zkultivovat, chci zastavit bulvární privatizaci veřejného prostoru.

Na Malé Straně dlouhodobě bydlím a Praha 1 je spojena i s mým profesním působením – ať jím byla Mikulandská ulice s provozovnou Úklidu, staroměstský areál mojí alma mater – Karlovy univerzity, Václavské náměstí s hlavní budovou Národního muzea nebo Staroměstské náměstí s palácem Kinských Národní galerie.

Mám rád středověk, ale nechtěl bych sloužit pod Karlem IV. Odpočinek pro mě znamená psaní knih, cestování, basketbal a lyžování nebo chytání pstruhů na skandinávských jezerech.

Jsme občané – rezidenti Prahy 1 a komunální politika se musí obrátit k nám. Praha 1 se vylidňuje a politici přehlížejí narůstající overtourismus. Je třeba nastavit pravidla, strukturu a zastavit chaos.

Chci nastavit pravidla pro turismus a pro krátkodobé pronájmy a tím znovu nastavit sousedské vztahy. A zlepšit infrastrukturu pro občany Malé Strany.

Na Malé Straně žiji od narození. Proměna našeho okolí je obrovská, jak pozitivní, tak negativní: opravené domy oproti vybydlené Mostecké ulici, kde zcela zmizely obchody pro rezidenty.

Jako restaurátorka textilu pracuji pro muzea, galerie a kostely a celý můj profesní život jsem obklopena historií a uměním. Ráda bych, aby historie našeho města byla kultivovaně prezentována i návštěvníkům Prahy. Aby zmizel vizuální smog a hloupé atrakce bezohledných podnikatelů.

Jmenuji se Michaela Krajíčková Svobodová a na kandidátní listině jsem uvedena pro podporu Ivany Antalové, kterou znám od roku 2010.

Ivana pro mě představuje ženskou solidaritu, podporu rozvoje ženských témat napříč společenským spektrem a především spojení odbornosti s lidskostí. Oceňuji její důraz na sebehodnotu, důstojnost a respekt k ženám bez ohledu na jejich věk, životní situaci či sociální a ekonomické zázemí.

Je mi blízká její snaha otevírat témata, která se týkají žen, s respektem, odvahou a bez snahy o zbytečné rozdělování společnosti.

Chtěla bych, aby byl zřetelněji slyšet hlas těch, kdo tu žijí, a nejen těch, kdo na Praze 1 podnikají. Zdálo by se, že to je v popisu práce radnice, myslet na občany, ale to je právě to, co ne vždy funguje. A nejen na Praze 1.

Můj vztah k Praze 1 je dlouhodobý. Naše bydliště je na Malé Straně. Rádi bychom uplatnili zkušenosti z jiných zemí, kde jsme bydleli a kde řeší podobné problémy jako Praha 1, a přitom nezapomínají na své občany.

Jsem člověk komunikativní. Vím, že se věci dají pozitivně měnit, mám s tím opravdu bohaté zkušenosti. Ale samo se to nestane, chce to nepodlehnout výmluvám a apatii, vědět, že domluvit se znamená nejdříve se navzájem slyšet.

Profesně se dlouhodobě věnuji správě nemovitostí. Od roku 2008 pracuji ve společnosti MATANA, nejprve v administrativním a organizačním zázemí a od roku 2019 přímo ve správě nemovitostí.

V praxi se věnuji správě portfolia bytových nájemníků, administrativní správě objektů, smluvním záležitostem, vyúčtování služeb, kontrole plateb a dluhové problematice. Součástí mé práce je také komunikace s orgány veřejné správy.

Předtím jsem řadu let pracovala v oblasti projektování a investiční výstavby telekomunikačních sítí a následně v neziskové organizaci proFem, kde jsem koordinovala vzdělávací a sociální projekty.

Tato profesní zkušenost mi dává velmi praktický pohled na fungování nemovitostí a nájemních vztahů. Za smlouvami, vyúčtováním a administrativními postupy totiž nakonec vždy stojí konkrétní lidé a jejich každodenní život.

K Praze 1 mě nejdřív přivedla práce – a před šesti lety jsem se rozhodla, že tu chci i bydlet. Díky práci jsem v kontaktu s lidmi, kteří tu bydlí, pracují nebo podnikají. Ráda bych se věnovala pronájmům městských prostor, ke kterým mám profesně blízko, a také tříděnému odpadu – ze srovnání s dalšími městskými částmi vím, že může pro občany fungovat lépe.

Do voleb jdu proto, že mi není lhostejné veřejné mínění občanů a ráda bych přispěla k dobrým změnám a k prospěchu lidí bez rozdílu.

Už deset let se osobně zasazuji za přístupnost a prostupnost pro všechny. Stále přitom vidím laxní způsob vypořádávání se s povinnou přístupností veřejného prostoru a budov pro veřejnost, včetně služeb, obchodů, kulturních zařízení a škol. Právě to bych chtěla změnit.

V centru, na Praze 1, žiji a pracuji většinu svého života a vychovala jsem zde své dvě děti. Vidím velmi konkrétně, jak nelehké je někdy v tomto prostoru existovat nejen lidem s handicapem, ale také lidem s malými dětmi a kočárky nebo seniorům. Ráda bych ulehčila život i jim a jejich pečujícím.

Sama jsem na invalidním vozíku, vychovala jsem dvě děti a starám se o svou seniorskou maminku po dvou infarktech. Myslím, že si dokážu představit, že ani zdravý člověk to nemá v životě lehké, ale lidé s handicapem potřebují naši pomoc ještě více.

I když se osobně angažuji v oblasti přístupnosti už deset let, cítím, že musím zabrat ještě více. Času již není dostatek.

Pracuji jako technička podpory výzkumu v Národním centru zemědělského a potravinářského výzkumu v Praze-Ruzyni. Náš odbor se zabývá především ochranou plodin a zdravím rostlin. S týmem se například podílíme na testování a vývoji přípravků na bázi přírodních látek, které mají účinně omezovat škůdce a zároveň co nejméně zatěžovat přirozené prostředí.

Výzkumná práce mě naučila dívat se na problémy v širších souvislostech, hledat praktická a přijatelná řešení a uvědomovat si význam týmové práce. Složité problémy se podle mě nejlépe řeší tehdy, když spolu dokážou mluvit lidé s různými zkušenostmi a pohledy.

Právě proto mě zaujal koncept občanských shromáždění. Lidé různého věku, profesí i názorů v nich mohou společně a věcně diskutovat o problémech a hledat řešení, na kterém se dokážou shodnout. Věřím, že schopnost klidné, věcné a slušné diskuse je důležitá nejen pro občanskou společnost, ale i pro politiku. Ráda bych přispěla ke zlepšení politické kultury a především ke srozumitelnější komunikaci radnice s obyvateli.

Na Novém Městě žiji celý život a vidím, jak se centrum Prahy postupně mění. Ubývá stálých obyvatel, přibývá turistů a s tím se mění i charakter našeho sousedství. Z vlastní zkušenosti vím, jak může kvalitu života ovlivnit krátkodobé ubytování v bytových domech – větší pohyb cizích lidí, rušení nočního klidu, zvonění na domovní zvonky, otevřené vchodové dveře nebo větší nepořádek ve společných prostorách a okolí domu.

Proto považuji za důležitou lepší regulaci a kontrolu krátkodobého ubytování a podporu využívání bytů především k dlouhodobému bydlení. Chci, aby Praha 1 zůstala živým místem, kde se dobře žije nejen návštěvníkům, ale především lidem, kteří zde bydlí. O to se chci svým působením zasadit.

Profesně jsem spojena s technickým oborem jako hutní inženýrka. Technické vzdělání je založené na přesnosti, hledání funkčních řešení a odpovědnosti za jejich důsledky. Čtyřicet let jsem pracovala také v technickoekonomickém výzkumu v Praze (TEVUH).

Do kandidátky zároveň přináším životní zkušenost a pohled jiné generace, než jakou zastupuje řada mladších kandidátů. Myslím, že právě spojení různých zkušeností a perspektiv může být při společném rozhodování cenné.

Na Praze 1 bydlím nepřetržitě 52 let a sleduji její proměny. Mám Prahu 1 velmi ráda – a vždy je co zlepšovat. Mám ráda lidi a zvířata.